Květen 2013

Zacatek zivota v Italii

1. května 2013 v 14:58 Au pair v Itálii
Zdravim,
doufam, ze se vsichni mate dobre, tady mate ode mne takove kratke shrnuti necelych poslednichh dvou tydnu.
Do Benatek jsme samozrejme dorazili pozde, a jelikoz jsem pri dukladnem prohlednuti sveho okoli nikde nespatrila svou host family, nechala jsem se davem unaset k vlakovemu nadrazi, co na tom, ze sraz jsme si domluvili nekde jinde, dulezite je, ze jsme se prece jen nasli, trochu jsme se hledali, ale to nikoho snad nemuze prekvapovat.
HM me okamzite zatahla do nedaleke kantyny, kde mi objednala koblihu a sklenici tepleho mleka, malem jsem savlovala, protoze v 7 rano muj zaludek jeste spi a ten prival cukru byl ponekud sokujici. Jeli jsme se podivat do jejich "zimniho" sidla, kde se jeste vykonavaly posledni upravy proto, abychom se mohli prestehovat do naseho letniho apartmanu, cestou autem jsem dostavala lekce italstiny zdarma :D.
Chvili jsem si hrala s prckem, ktery je uplne zlaty, i kdyz je nekdy slozite porozumet potrebam rocniho ditete. Prosli jsme centrum Lignana, dostala jsem zmrzlinu a satek (na to si v Italii hodne potrpi, jak jsem si vsimla) a vsichni se neustale ptali, jestli nejsem unavena. Ja? Kdepak. Hned u obeda se mi podarilo nas vsechny vysokovat, protoze jsem se anglicky chtela zeptat, jestli si muzu dat svoje jidlo do jejich lednicky, oni mi vsak rozumneli, jstli si muzu vzit jejich mliko (nepouzivaji slovicko meals ale pouze food) a hned se me ptali, jestli k tomu mliku chci taky kavu, susenky atp. Ze je neco spatne se poznalo az kdyz si vsimli meho zdeseneho vyrazu :D.
Druhy den jsem dostala za ukol jit s malym na prochazku k Elisinu obchodu a zpatky, ok zadny problem, myslela jsem si. jenze na chodniku byl pisek a s kocarkem pres to neslo projit, napadlo me, ze zahnu do ulice na pravo a odejdu, takze jsem zahla a byla jsem v prdeli, protoze byla odpoledni siesta, vsechny obchody byly zavrene a navic prselo, takze venku na ulici ani noha, nastesti mi zavolala Elisa a dojela pro me.
Musim rict, ze se mi tu zatim opravdu libi, rodinka je moc mila a hodna, chlapecek nezlobi, i kdyz taky ma svoje nalady, dokonce i na italskou kuchyni jsem si zvykla velice rychle, ackoli mi to zpocatku pripadalo chutove velmi silne, a az po trech dnech jsem zjistila, ze to co jim je pizza :D Naucila jsem se pit kafe a alkohol, ale oboji uz jsem omezila. Minuly tyden jsme byli na navsteve u HF pribuznych a tam se podavala typicka italska hostina- takze 5 chodu, to bych jeste zvladla, nemaji nijak velke porce, ale kdyz mi na talir pristao neco, co vypadalo jako omacka s chobotnickama, menila jsem barvy rychleji nez si kdo dokazete predstavit, nekolikrat jsem se v duchu krizovala a premlouvala sebe sama, at to risknu, tak jsem popadla pribor, zhluboka se nadechla a v tu chvili vedle me, jedno maly petilety dite, vzalo chobotnicku a strcilo si ji do pusy, jako by to byl bonbon, vsichni videli, jak se z meho obliceje vytratila veskera barva , a ze sebou pravdepodobne do deseti sekund seknu, tak okamzite odnesli muj talir.
Co bych tak jeste rekla? Urcite jste vsichni slyseli povidacky o italskych svudcich, kteri nabaluji chudinky naivni turistky, zazitek s nedavneho dne mi jasne ukazal, ze je to pravda. Odpoledne jsem se seznamila s mladym Italem, ktery se jmenoval Julio, chtel si povidat, rikam si proc ne, povidat si muzem, jenze konverzace probihala ve stylu: "Ahoj Krasko, tamhle je krovi..." a neslo mu vysvetlit, ze se do zadneho krovi nepujde, jestli chce mocit, at si zajde sam, trvalo mi, nez se mi ho podarilo setrast a cim vetsi byl muj strach, tim mensi byla moje trpelivost a premyslela jsem, do kterych mist ho mam prastit. kdyz jsem si o tom vecer povidala s HM, tak mi rikala, ze Italove jsou slusni chlapci...no kazda si slusneho chlapce predstavujeme jinak.
Tak to je ode me pro tuto chvili vse, pokud budete mit nejake dotazy, klidne piste
Martina