Zacatek zivota v Italii

1. května 2013 v 14:58 |  Au pair v Itálii
Zdravim,
doufam, ze se vsichni mate dobre, tady mate ode mne takove kratke shrnuti necelych poslednichh dvou tydnu.
Do Benatek jsme samozrejme dorazili pozde, a jelikoz jsem pri dukladnem prohlednuti sveho okoli nikde nespatrila svou host family, nechala jsem se davem unaset k vlakovemu nadrazi, co na tom, ze sraz jsme si domluvili nekde jinde, dulezite je, ze jsme se prece jen nasli, trochu jsme se hledali, ale to nikoho snad nemuze prekvapovat.
HM me okamzite zatahla do nedaleke kantyny, kde mi objednala koblihu a sklenici tepleho mleka, malem jsem savlovala, protoze v 7 rano muj zaludek jeste spi a ten prival cukru byl ponekud sokujici. Jeli jsme se podivat do jejich "zimniho" sidla, kde se jeste vykonavaly posledni upravy proto, abychom se mohli prestehovat do naseho letniho apartmanu, cestou autem jsem dostavala lekce italstiny zdarma :D.
Chvili jsem si hrala s prckem, ktery je uplne zlaty, i kdyz je nekdy slozite porozumet potrebam rocniho ditete. Prosli jsme centrum Lignana, dostala jsem zmrzlinu a satek (na to si v Italii hodne potrpi, jak jsem si vsimla) a vsichni se neustale ptali, jestli nejsem unavena. Ja? Kdepak. Hned u obeda se mi podarilo nas vsechny vysokovat, protoze jsem se anglicky chtela zeptat, jestli si muzu dat svoje jidlo do jejich lednicky, oni mi vsak rozumneli, jstli si muzu vzit jejich mliko (nepouzivaji slovicko meals ale pouze food) a hned se me ptali, jestli k tomu mliku chci taky kavu, susenky atp. Ze je neco spatne se poznalo az kdyz si vsimli meho zdeseneho vyrazu :D.
Druhy den jsem dostala za ukol jit s malym na prochazku k Elisinu obchodu a zpatky, ok zadny problem, myslela jsem si. jenze na chodniku byl pisek a s kocarkem pres to neslo projit, napadlo me, ze zahnu do ulice na pravo a odejdu, takze jsem zahla a byla jsem v prdeli, protoze byla odpoledni siesta, vsechny obchody byly zavrene a navic prselo, takze venku na ulici ani noha, nastesti mi zavolala Elisa a dojela pro me.
Musim rict, ze se mi tu zatim opravdu libi, rodinka je moc mila a hodna, chlapecek nezlobi, i kdyz taky ma svoje nalady, dokonce i na italskou kuchyni jsem si zvykla velice rychle, ackoli mi to zpocatku pripadalo chutove velmi silne, a az po trech dnech jsem zjistila, ze to co jim je pizza :D Naucila jsem se pit kafe a alkohol, ale oboji uz jsem omezila. Minuly tyden jsme byli na navsteve u HF pribuznych a tam se podavala typicka italska hostina- takze 5 chodu, to bych jeste zvladla, nemaji nijak velke porce, ale kdyz mi na talir pristao neco, co vypadalo jako omacka s chobotnickama, menila jsem barvy rychleji nez si kdo dokazete predstavit, nekolikrat jsem se v duchu krizovala a premlouvala sebe sama, at to risknu, tak jsem popadla pribor, zhluboka se nadechla a v tu chvili vedle me, jedno maly petilety dite, vzalo chobotnicku a strcilo si ji do pusy, jako by to byl bonbon, vsichni videli, jak se z meho obliceje vytratila veskera barva , a ze sebou pravdepodobne do deseti sekund seknu, tak okamzite odnesli muj talir.
Co bych tak jeste rekla? Urcite jste vsichni slyseli povidacky o italskych svudcich, kteri nabaluji chudinky naivni turistky, zazitek s nedavneho dne mi jasne ukazal, ze je to pravda. Odpoledne jsem se seznamila s mladym Italem, ktery se jmenoval Julio, chtel si povidat, rikam si proc ne, povidat si muzem, jenze konverzace probihala ve stylu: "Ahoj Krasko, tamhle je krovi..." a neslo mu vysvetlit, ze se do zadneho krovi nepujde, jestli chce mocit, at si zajde sam, trvalo mi, nez se mi ho podarilo setrast a cim vetsi byl muj strach, tim mensi byla moje trpelivost a premyslela jsem, do kterych mist ho mam prastit. kdyz jsem si o tom vecer povidala s HM, tak mi rikala, ze Italove jsou slusni chlapci...no kazda si slusneho chlapce predstavujeme jinak.
Tak to je ode me pro tuto chvili vse, pokud budete mit nejake dotazy, klidne piste
Martina
 

Cesta do Italie

21. dubna 2013 v 19:06 |  Au pair v Itálii
Zdravim moji mili,
momentalne ziju nejaky cas v Italii a velice rada bych se o nejake zazitky, protoze nepatrim mezi fanousky vypisovani kazdeho prdu na zdi facebooku, napadlo me si po vzoru ostatnich aupairek zalozit blog. Ok, nechtelo se mi popisovat cestu, ale protoze jsem jela ja, je jasne, ze se to bez urazu neobeslo...pro uklidneni me rodiny a lidi, kteri me mozna maji radi, jednalo se o urazy mentalni. Takze, vystoupila jsem v Havirove na nadrazi (omlouvam se, ze pisu sms ustylem, ale v Italii se hacky a carky nevedou), kufr tezky jako prase, vlacim ho za sebou, posunuju ho po schodech rychlosti jeden schod za pet minut, funim jak lokomotiva, obcas si ho polozim na nohu...
Vic nez kdy jindy jsem nedokazala pochopit jednu zrzku, ktera nedokazala ocenit kvalitu jednoho strapateho idiota, ktery by ji snesl modre z nebe, ale dokonce by ji odnesl i kufr! Jeste vic me ale vytocilo, ze se zadny takovy strapaty idiot neocita v me blizkosti. V duchu jsem zacala sproste nadavat a v tu chvili (bud dokazal cist myslenky, vsiml si meho zuriveho vyrazu nebo jsem se zapomnela a nadavala pekne nahlas a nebo taky posledni moznost- gentlemani jeste nevymreli a dokonce ziji v Havirove), za mnou prisel kluk a ten kufr mi odnesl. Ochotny steward mi pomohl dostat ten kolos do vlaku a ten kluk, co me zachranil na schodech mi rekl: "Nemate s sebou toho tolik tahat," tak takhle nejak kluci ztraceji cerstve ziskane body :D
Olomouc- to shrnu- zadny gentleman se neobjevil, kdyz jsem ten kufr po pul hodine dostala po schodech nahoru (abych ho vzapeti dalsich dvacet minut tahala dolu, protoze jsem si spletla smer, teda ja jsem si nic nespletla, ja nevedela, kde ta zastavka je...), jsem se malem skutalela ze schodu. Ovsem ma to jeden pozitivni poznatek- zjistila jsem, ze veci vas poslouchaji, jedine tehdy, pokud jim sproste nadavate, jakmile jsem hledanou zastavku obvinila z toho, ze provozuje nejstarsi remeslo, z nicehonic se prede mnou objevila.
Brno- zastavku jsem hledat nemusela, tak jsem se chtela jit preventivne vymocit na letiste. Zachod jsem nasla hned (ono je to jednoduchy, kdyz jdete podle sipek), na dverich velka cedule: Otevreno, zatahnu za kliku a nic, tak zatahnu vic, cele to nekolikrat zopakuju a dvere se ani nehnou. najednou se ozve: kdyz za to poradne zatahnes, tak uz to budes, naivne poradne zatahnu a furt nic. Pak me napadne, ze ta rada nebyla urcena me...
Konecne bus smer na Benatky- zjistilo se, ze skupina cernochu ma propadly pas- nemile zjisteni, hadaji se s ridicem, stewardkou i policajtama, pro nas ostatni cestujici docela prijemna kulturni vlozka, ktera nas odjezd opozdila o 30 minut.
Ve Vidni me a moji spolusedici nakrkla hajzlbaba, za jedno moceni vybira 10 korun (ja byla doma zvykla curat zadarmo), tak jsme chtely tu branu podlezt, az se nebude divat, jenze ona se divala, ale cim nas nastvala nejvic, tak kdyz jsme ze zachodu odchazely, tak byla otocena smerem, ktery jsme predtim potrebovaly.Usnula jsem az ve 2:30 a vstavala ve 4:10.
Finish

Kam dál

Reklama